Johny Bouchačka

Johny Bouchačka (amatérská tvorba) 

Předmluva

Tak jsem se tedy ze svobodné vůle rozhodla, že si definitivně zajistím prvotřídní místo v pekle. Vůbec mi nebylo vyhrožováno vyhubením Eskymáků a celosvětovým ukončením vývozu konzervovaných mandarinek. Tentokrát s nejvyšší upřímností uznávám, že tenhle debilní nápad byl vskutku jen můj. Autor ale bez námitek souhlasil a dokonce mi zajistil propagaci, takže to uspokojí mé ego a ještě se před světem předvedu jako zlatokopka... Každopádně, odplavala jsem s hlubokých filmových oceánů k české amatérské literatuře. A protože jsem zasvěcena komiksům a sama se v nich už delší dobu topím, nebylo zbytí a já konečně objevila mladé nadané duše, které se nebojí tvořivosti. 

 

Pojďme spolu do hloubky

Johny Bouchačka by mohl být kultovní biják, kdyby náklady nebyly otřesně velké a možnosti otřesně malé. A z tohoto důvodu smolím hlubokou poklonu (což při mé výšce není takový problém) hlavnímu a jedinému kreslíři, spisovateli, národnímu hrdinovi, jenž dokázal s tužkou a listem papíru zplodit uznání hodné krátkometrážní dílo. Ukazuje nám tím detektivní prostředí, které nám předvádí směšnou nereálnost všedního vyšetřování nevšedních situací. Obrací naše mozky po směru hodinových ručiček, při čemž se ztrácíme a nalézáme opěrné body. Odklání se od standartních zápletek a grafika je beze sporu zajímavá. Ačkoliv první kapitoly mají plášť chudší, podle mého vlastní propracovaný vtipný obsah. Tady proběhla zásadní změna. Autor přepracoval vzhledově Bouchačku a prostředí kolem něho do dokonalosti (ani nezmiňuji špičkovost komiksových okének), ale musím poznamenat a lehce na něho svrhnout šálek kritiky, protože jsou nejmladší díly poněkud ochuzené o zápletku a pořádný děj. Zkrátka se drží při zemi. Začátek vypadal nekonvenčně příjemný, ale mrzí mě, že opravdu posledních pár kapitol kolísá a potácí se v "romantice" a magnetičnu. A nejen to si dnes musím bezprecedentně podat. Johny je čím dál umírněnější, odstupuje od původního charakteru. Zvažuji při tom samozřejmě zastaralost, o kterou se autor pokusil, ale nedává mi spát jeden zanedbatelný fakt. I když se nám Bouchačka předvádí hned v prvních krůčcích jako typický chlap (pokukuje po ženských, žertuje s podtextem, navštěvuje už téměř jako štamgast Z- trip klub), v pokračování se dozvídáme, že se vlastně bojí podívat na svlečenou ženu (protože je to něco jiného, než ji okukovat u tyče), ačkoliv ona sama projevuje znatelný zájem. A tímto ještě moje hanění zdaleka nekončí, strašně jsem se hněvala u jedné části - konkrétně 16. Část (Johnyho odchod ze stanice), kde přemýšlí nad láskou. Pronáší při tom: "Někdo říká, že láska je mocná čarodějka. Jiní zase říkají, že láska je kurva. Co když je láska kouzelná šlapka?" Chápu původní záměr, ale nebylo by jednoduší napsat suchou repliku dvou předchozích vět: "Co když je láska mocná kurva?" Nebo eventuálně: "Chlast potom musí být kurva čaroděj..." A Johny by podle původní verze zmizel, ale šel by zároveň profackovat pár alkoholiků před barem. Jelikož je abstinent,… Což chválím, protože je to originální a autorovi to otvírá více neobjevených vrátek.  

Pár slov ke grafické stránce, kterou bych chtěla dopodrobna osvětlit.  

Jelikož je samotný kreslíř a scénárista do umění zasvěcen a není to pro něho žádná neznámá, je nynější verze Johnyho Bouchačky zlatou klasikou a zároveň něčím překvapivě novým. Což mu přidává na efektivitě, protože je hned v úvodu jasné, že se jedná o absolutně amatérské dílo. Z jakého důvodu? Po prostudování obsahu zvažujete, zda je komiks opravdu dílem někoho z davu. Ačkoliv je autor zdatný, je tu hrstka nedokonalostí, které ale po zjištění, že je vše ručně kresleno při světle stolní lampičky, rychle s radostí opomenete. Při tomto faktu je tedy až neskutečné, jak si tvůrce s finálním vzhledem vyhrál. Čemuž přispívá notně i postup výroby, který je uveřejňován na oficiálních stránkách Johnyho Bouchačky (ty vám dodatečně na konci článku přikládám). Sama jsem už několikrát poukazovala na dokonalost v anatomii rukou a největší přednost, kterou komiks má - ženské tělo. A jelikož ctím rutinu a nemohu ho po celou dobu jen chválit nebo hanět, je čas, abych něco neutralizovala. Jsou totiž zákoutí, jež nedokážu patřičně zhodnotit. Komiks byl stvořen roku 2010 (asi 4 roky poté ležel v šuplíku, než se na něj znovu přišlo) - odpovídá to tomu, že se stále formuje. U čehož nevím, zda je to úplně správné, ale musela bych si protiřečit. Souvisí to v zásadě s dospíváním autora, kterému bylo při tvorbě prvních stran 18 let.  

 

Poslední slova o tvůrci. 

Jelikož se s autorem Davidem Jiřičkou znám osobně a on mi bez jakéhokoliv odporu vyšel vstříc (sám několikrát projevil svůj názor k mým článkům/povídkám) a jsem zasvěcena do jeho práce alespoň nepatrně, dokážu vám sama předat, co do takového projektu člověk obětuje. Nejen, že se tím něčemu zavazuje a musí ctít pravidla nepravidelného vydávání, jimž se sám upsal, ale jeho největší starostí se stává udržení dějové linie a zachování charakteru. Což je problém Johnyho Bouchačky, v tom vám lhát nehodlám. Nebyl by pro mě takový problém některé okolnosti překousnout, kdybych nebyla na scénář vysazená a nevěnovala se tolik obsahu. Komiks je stále rozpracován, pevně doufám v to, že se autor této příležitosti chytí. Bylo by mi líto, kdyby se vzhledová stránka a pointa vzájemně zastiňovaly, protože by původní plán přestal fungovat a bez těchto aspektů by se Bouchačka stal po nějaké době nezáživným. A to by byla velká škoda. 
 

Stručné zhodnocení

Jako pokračování Johnyho Bouchačky potřebuje spoustu práce, stejně tak je to všeobecně s prací mladých autorů. Čímž myslím samozřejmě i sebe, ať už je to po stránce blogování, amatérského psaní nebo jiné tvorby. Máme před sebou dostatečně dlouhou cestu, na kterou je jen malá část z nás opravdu připravena. Skutečnou podstatou této recenze je uvědomění si. Pochopení toho, že je mezi námi spoustu talentovaných mladých lidí, kteří by neměli být zapomenuti. Případně, kteří mají správný směr, ale není jednoduché ho pořádně uchopit. Jakožto nedokončený komiks, který prochází zásadními dějovými změnami, nemohu posoudit vše dostatečně. Ale z toho, co mi rozpracovaná verze poskytuje vyvozuji závěr. Tím se stává finální hodnocení, nezbývá mi nic jiného, než nehodnotit tradičně a odkázat se na slova. Johny Bouchačka mě rozhodně nezklamal a hodlám se k němu ještě určitě vrátit. A doporučit vám ho prostě musím, protože je prakticky jen na vás, jaký dojem z něho budete mít. Co je ale nejdůležitější? Váš osobní přístup, můžeme se totiž ve výsledku shodovat názorově jen z několika procent. Proto musím k závěru jen popřát Davidovi s Johnym Bouchačkou hodně štěstí a nevysychající nit inspirace.  
 

 

Několik důležitých odkazů:  

Oficiální stránky Johnyho Bouchačky -  bouchacka.weebly.com
Facebooková stránka Johnyho Bouchačky - www.facebook.com/bouchackajohny
Osobní stránky autora -  www.daw8id.wz.cz
 
- Wolfie

Anketa

Která postava z Temného rytíře nejvíc zaujala?

The Joker 43 41%
Harvey Dent 33 32%

Celkový počet hlasů: 104